Máte také nejasnou představu jaké jsou mezi nimi rozdíly? Nebo je to to samé? Většina lidí v tomto rozlišení tápe, už jen proto, že to nejde tak jednoduše vysvětlit. Samozřejmě nejstručnější poučka je: Psycholog má vystudovanou psychologii, psychoterapeut má psychoterapeutický výcvik a kouč zase koučovací výcvik. Ale co to všechno znamená? Na to spolu v následujícím článku přijdeme.
Označení psycholog jde vysvětlit nejlépe. Opravdu jde jen o to, že daný člověk vystudoval pětiletý obor psychologie (tříleté obory se spíše nepočítají, jelikož člověka k ničemu neopravňují). A to je vše. Takový člověk pak může směle používat psychodiagnostické metody a testy, které jsou pouze pro psychology, a také má základ znalostí a zkušeností, aby se mohl zbytek života vzdělávat a tím si přibrat nějaké to další označení. Třeba jako klinický psycholog (po atestaci ve zdravotnictví), dopravní psycholog (po složení dalších zkoušek), pracovní/firemní psycholog (což v dnešní době znamená spoustu různých věcí), školní, policejní, vojenský, sportovní, ve výzkumu... a tak dále. No, a nebo se může vydat cestou psychoterapie a koučinku.
Teoreticky tak může mít jeden člověk všechna tři zmíněná označení. Je ale nutné, aby dvě zmíněná povolání dělal psycholog? Nikdo to nemá jak vymáhat, takže není. Mít ale přehled o lidské psychice a práci s lidmi je rozhodně pro tuto práci velice důležité. Samozřejmě může spousta lidí dojít samostudiem ke kvalitnějšímu vzdělání než vystudovaný psycholog. Vždy jde o to co v té škole děláte než to že tam jen jste. Ale rozhodně je to spíše lepší znamení než zbytečná informace. Kdybych například já nestudoval knihy navíc během školy ze zájmu, a nehledal si různé praxe a kurzy, asi bych na práci s lidmi moc připravený nebyl. Jen pro doplnění, psycholog není psychiatr (doktor se zaměřením na psychické onemocnění) takže nemůže předepisovat léky ani vydávat oficiální diagnózy.
A tedy kdo je ten psychoterapeut? Teoreticky by to měl být někdo, kdo úspěšně zakončil alespoň jeden dlouhodobý psychoterapeutický výcvik. Prakticky to ale může být naprosto kdokoliv. Jak rozebírá jedna diplomová práce, není psychoterapie zatím v ČR definovaná živnostenským ani jiným zákonem. Původně se čekalo na samostatný zákon o psychoterapii, který se ale nedodělal protože by byl nadbytečný. Pro klienta je pak složité si vybrat na trhu toho pravého psychoterapeuta. Dobrý začátek je zmíněný psychoterapeutický výcvik, který většinou trvá tři až třeba i devět let, a většinou vyžaduje aby byl účastník vystudovaný psycholog či psychiatr. Často akceptují i podobné profese jako sociální pracovníky nebo zdravotní sestry. No a některým je úplně jedno kdo jste. Škol psychoterapie je nepřeberné množství, v Evropě je aktuálně uznávaných dvacet směrů a většina z nich má několik poněkud odlišných škol.
Samozřejmě jde o to, co člověk umí a ne co má na papíru, ale zrovna psychoterapie je poněkud složitá práce. Člověk zde musí přesně vědět co dělá aby klientovi neublížil, neotevřel něco na co není připravený nebo z něj jen netahal peníze každý týden s nulovým přínosem. K tomu právě pomáhá dobrý základ ze studií a kvalitní výcvik plný teorie, probírání vlastních klientů se zkušenějším kolegou a hlavně sebezkušenostní terapie kdy budoucí terapeut sám chodí k jinému terapeutovi si nejprve vyřešit vlastní problémy.
Psychoterapie je skvělá tím, že je to často práce na dlouhé měsíce až roky, vše je rozvržené a naplánované s cílem dostat se k danému problému a časem ho pomoci řešit. Rozhodně bych ji doporučil všem lidem s vážnějšími obtížemi jako jsou poruchy osobnosti nebo třeba psychózy. A také na ni odkazuji své klienty s danými obtížemi (i když už o ní většinou dávno slyšeli od svého psychiatra). Když ale je psychoterapie na složité případy, tak proč na většině webů psychoterapeuti píší že pomáhají i s drobnějšími věcmi a osobnostním růstem? Samozřejmě musí také platit nájem a tím pádem mít klienty. Ale rozhodně to může lidem pomoci s čímkoliv, kvalitní nástroj to je a koneckonců lidem pomáhají i obnovení čaker a cestování do předchozích životů. Naprosto respektuji sílu víry a různé cesty ke stejnému cíli. Záleží pak jestli je potřeba utrácet za dlouhodobou terapii nebo velmi často podvodné mistry čaker.
On totiž zrovna koučink nabízí přesně to, na co se psychoterapie tak moc nezaměřuje. Nebo alespoň to tak často je. Díky tomu, že je to kompletně volná živnost stranou od psychoterapie, tak ji může dělat opravdu kdokoliv. A to bez toho, aby to někoho pobouřilo (jako třeba kdyby klempíř nabízel psychoterapii). Některé kurzy jsou víkendové, některé na vícero měsíců až let, metody a přístupy nejsou sjednocené ničím. Díky této volnosti často najdete různé energetické harmonizátory a čakrobijce pod touto nálepkou, jelikož ještě není tak "profláklá" jako ta jejich. A také se pod touto nálepkou lépe prodává. Což pak klientovi ještě více komplikuje výběr, protože to láká hodně podnikatelů, kteří se starají o vaši peněženku více než o vás.
Ale když najdete toho dobře kvalifikovaného kouče, tak Vám může až neuvěřitelně pomoci vyřešit běžné i vzácnější problémy v životě. Jsou dle mého názoru velice důležití pro skupinu lidí, kteří nepotřebují na psychiatrii pro prášky, ani nemají naprosto změněné vnímání světa. Jen se jim třeba nedaří komunikovat s tchýní, mají trému před prezentací nebo se nedokážou od mobilu dokopat k práci. A samozřejmě běžné problémy mohou být pro každého člověka tím nejtěžším problémem na světě, proto jsem se o nich nezmiňoval jako o "lehkých". Každý problém má svou váhu, a kdyby se daly všechny i lehce řešit tak jsme téměř všichni bez obtíží.
Většinou se totiž během koučinku soustředí pouze na jeden konkrétní problém, a hledají se možnosti a zdroje jak ho vyřešit. Není potřeba několik hodin povídání o dětství, rodině a všem okolo, jen cílená práce na konkrétní zakázce. Já osobně se třeba snažím o to, abych klientovi i objasnil jak jsme na danou cestu přišli aby ji mohl používat i v jiných případech. Je to i důvod proč jsem se po pár kurzech a částech výcviků v psychoterapii rozhodl pro koučink. Není potřeba člověka dělat závislým na dlouhodobém procesu. S terapeutem se vidíme jednou týdně ale sami se sebou můžeme pracovat klidně 24/7. A vždy je nějaká cesta. Sám jsem prací na sobě trávil dlouhé roky, dokonce o své cestě závislostmi jsem napsal knihu Almanach Závislosti, která je dostupná na těchto stránkách. Práce na závislostech mě tak provází i všemi hodinami koučování, jelikož učím klienty nebýt závislými ani na mě, a pokud možno mě nepotřebovat již po první hodině.
Takže tedy tolik k rozdílům mezi pojmy, snad se vám už nebudou plést. A až budete potřebovat pomoc, tak si vzpomenete na koho se obrátit a jak si ověřit, že ví co dělá. Já se na vás budu těšit s dalším příspěvkem na mém blogu, nebo při osobním setkání.
Karel Kylián
